Deziluze nejen pro éterické víly

17.04.2017 13:15

Na to, že jsme Ekozámeček Stroupeček začali z téměř ničeho, tak současný stav je velký pokrok a ti, kdo nás znají déle, nám dávají za pravdu. Kdysi dům neměl střechu, všude kolem byly odpadky, rostlo trní, jezdili sem vandalové a v místnostech byly sutiny. Nebyla tu elektřina ani kohoutek s vodou natož internet (moderní vymoženosti nejsou samy o sobě špatné ani dobré - záleží jak se které použijí, mohou třeba zprostředkovaně přispět k péči o přírodu). Všechny tyto nedostatky jsou do značné míry už minulostí díky tvrdé téměř každodenní pokorné dřině trvající několik let. A ještě dost let bude potřeba, než si nový návštěvník pomyslí, že je to tu všude překrásné a útulné.

  Tento článek vznikl v reakci na návštěvu a zápis v návštěvní knize od jedné dobrovolnice, která tu pobývala 2 dny v dubnu. Ale zkusím to pojmout jako obecnější rady pro případné dobrovolníky.

  Kdo sem jede plný nevyřčených očekávání a utopickou představou dokonalosti, tak si sám nevědomě zadělává na deziluzi. Když vám řekneme, že se nám sešlo hodně věcí najednou (mj. jsme měli rozdělanou maltu a bylo potřeba ji použít než ztuhne), tak opravdu neočekávejte, že tu po příjezdu budeme vysedávat a popíjet čaj. Raději nám předem ve stručných bodech napište, co očekáváte. V něčem vám můžeme zkusit vyhovět, ale rozhodně ne ve všem.

  Když nejste zvyklí přijet mezi pro vás nové lidi v pro vás neobvyklém místě a žít tam, tak se vám může stát, že se zprvu budete cítit nesví. Ale neobviňujte z toho prosím jen nás. Raději se zamyslete, jak zlepšit svou přizpůsobivost, abyste se v nových podmínkách necítili tak nepříjemně.

  Bohužel nemáme čas dělat dobrovolníkům dlouhé přednášky o všem, co tu kdy děláme. To se dobrovolník prostě dozvídá postupně v průběhu svého pobytu a něco máme napsané i na webu a na WWOOFu. A pokud někdo chce, abychom mu místo své práce dělali dlouhý výklad, tak ale prosím ne zdarma.

  Také nepovažujeme za adekvátní, aby se nás dobrovolník hned na začátku ptal na detaily majetkových poměrů našich známých.

  Permakultura má mnoho různých podob, a pokud něco nevypadá jako ilustrace z učebnice (navíc v první polovině dubna), tak to neznamená nutně, že by to nebyl nějaký druh permakultury. Navíc nelze očekávat, že někdo zahradu pochopí bez toho, aby se ptal zahradníka, který ji tvoří. Zahradník nikdy předem neví, čemu pozorovatel na jeho zahradě nerozumí.

  Snažíme se dělat to, co je zrovna potřeba a ne nečekaně narychlo vymýšlet něco jiného, o čem jste si představovali, že to budete dělat. Když chcete dělat jen třeba na zahradě, tak to napište předem, ať se pak nedivíte, že na ekofarmě potřebujeme pomoct i jinde.

  Činnosti pro dobrovolníky bez velkých praktických zkušeností bývají monotónní, protože nemáme čas na to, abychom několik hodin vysvětlovali vše krůček po krůčku místo toho, abychom to sami udělali rychleji a lépe.

  Ale monotónní činnosti nemusíte nutně chápat jako nepříjemné. V souvislosti s tím občas uvádíme historku o třech zednících. Všichni dělají to samé, ale první svou činnost chápe jako otravné pokládání cihel, druhý jako stavění zdi a třetí jako tvoření "chrámu", nebo obecněji nějakého lepšího místa. Monotónní činnosti jsou také dobré v tom, že si při nich člověk krásně vyčistí hlavu, pokud práci bere jako meditaci.

  Když vám něco říkáme, tak doporučujeme bedlivě poslouchat. Dobrovolnici jsme třeba řekli, že v noci by neměla používat kuchyň, aby nás nebudila tím, že by v ní něco začala vařit (což nám už kdysi jeden dobrovolník kolem půlnoci udělal). A ona si pak vytvořila chybnou domněnku, že jsme jí zakázali v noci chodit na záchod. Mezi její soukromou místností a záchodem byla kuchyň, ale když po někom chceme, aby nevařil v noci, tak to neznamená, že bychom mu zakázali kuchyní projít. Právě naopak jsme zdůraznili, že zajít si v noci na záchod je v pořádku, ale došlo k nedorozumění.

  Když něco nepochopíte nebo se vám to bude zdát divné, tak se raději zeptejte. A to poté, co domluvíte. Když nám budete skákat do řeči, tak pravděpodobněji něco podstatného přeslechnete, nebo způsobíte, že ztratíme nit a zapomeneme, co jsme vám potřebovali říct.

  Dle naší zkušenosti nejlepší ekofarmáři mívají osobnost kutilů. To jsou ti, kteří nejlépe umí pochopit praktické věci a nejraději je dělají. Ale každý člověk má dvě strany a kutilové hold nepatří k těm, kteří by zrovna dbali především o pořádek. Pochopitelně, že tu občas uklízíme, ale na staveništi prostě pořádek nikdy nevydrží dlouho. A nechtějte po nás prosím, abychom před vaším příjezdem uklidili celou farmu - vzhledem k velikosti to trvá několik dnů.

  Cizinec vidí hrnec na stříšce verandy a řekne si "bordel". Ale když se nezeptá, tak nezjistí, že je tam, protože venku je chladno, tak není důvod zatěžovat jím ledničku a stříška verandy je místo, kam kočky nevylezou, takže obsah hrnce nemohou sežrat.

  Dobrovolnice nám do návštěvní knihy také psala, že permakultura a buddhismus má mít dokonalý pevný řád. Ale podle nás by se nic nemělo přehánět, ani řád. Navíc zen buddhismus je označován také jako anarchistický buddhismus. Pokud zbožňujete řád, tak k nám prosím raději nejezděte.

  Dobrovolnice se v návštěvní knize také zmínila, že bychom měli mít aktuální plán celé zahrady, do kterého by se dobrovolník podíval a sám by si pak vybral, co udělá. O něčem podobném lze uvažovat, kdyby tu byla spousta dobrovolníků každý den. Ale proč bychom to měli dělat, když tu máme cca dva dobrovolníky za rok a obvykle na pár dnů? Navíc tato dobrovolnice tu od začátku chtěla být jen 4 dny. Bylo by zbytečné kvůli každému občasnému krátkodobému dobrovolníkovi dělat aktuální plán zahrady, co kde zrovna roste a v jakém stavu je zrovna který záhon. Raději dobrovolníkům narovinu řekneme, co zrovna kde potřebujeme udělat. Je pak na něm, zda nám s tím chce, nebo nechce pomoct. Pokud ovšem nepodá námitku, bereme to tak, že mu ta práce nevadí a jsme rádi, že nám s ní pomáhá.

  Také tu prý máme spoustu nevyužitého prostoru. Ale není se čemu divit, když jsme 3 lidé na cca 10 hektarů a skoro všude čekají fůry práce. Také je naivní myslet si, že v dubnu už všechny záhony musí být plné rostlin. Některé záhony hold čekají, až se některé sazenice budou moct dát ven po posledních mrazech, nebo až semínka a hlízy vyraší na povrch.

  Kdo je alespoň trochu citlivá éterická víla, tak by měl předpokládat, že případný pobyt u nás pro ní/ něj nejspíš bude znamenat prožít deziluzi. Je to cenná zkušenost, ale člověk za ni bude rád až s odstupem času, pokud nalezne nějakou rovnováhu mezi realitou a duhovými sny. Pokud tu rovnováhu nenalezne, tak bude konfrontaci s realitou dál cítit jako nepříjemnou.

  Alespoň ten závěr zápisu v návštěvní knize nás příjemně potěšil. Dobrovolnice napsala: "Vyjadřuji obdiv a respekt k Vašemu záměru žít tu soběstačně."