Sklizeň 2014

   Tento článek plynule navazuje na "Permakulturní sadba 2014 aj. vychytávky", jehož úvod lze považovat i za úvod tohoto. Jen bych doplnil, že krom zahrádky máme vždy i mnoho jiných priorit (mj. labyrint či alternativní domček) a ne na všechny máme dostatek času...

Co se spíš povedlo:

   Ačkoli z jednoho zahonu nedorostla téměř jediná (asi vyčerpaná půda, plzáci okousali květy a něco ohlodali myši), asi největší radost jsme měli tradičně z dýní hokaido (tentokrát se snad ani nepomoxovali) a hl. díky samovysetým dýním (nejrozrostlejší ze všech) jsme jich vypěstovali o5 víc než loni. Po vzoru těch samovysetých začínáme zbytky semínek trousit a zakopávat na hnůj (taková půda jim prospívá), aby vytvořili bohatou trvalou samoobnovující se kulturu (vždy se tam něco nechá a na jaře to o5 vyraší). Jen mám pocit, že uskladněné dýně s časem mění/ztrácí chuť.

   Nově nás potěšily především: dlouhé černé ředkve: nečekaně velké, moc nedřevnatili, jen byli trochu pálivější; rukola/ roketa: zajímavě výraznější chuť, sklízením jen konečků se zachovaly všechny rostliny a na podzim zčerstvěly; stevia: vzešlo snad vše zasazené, dorostlo výšky cca 20cm, sladké listy, většina se přes zimu stáhla do kořenů a v teple domova pak něco o5 obrazilo; a topinamburu, od kterých jsme sice sázeli jediný kus hlízy rozdělený na pár drobných, ale neuvěřitelně se to rozrostlo (cca z30ti-násibilo) a málem se nám povedlo získat i semínka, aby to nebyly jen víceméně klony (i ty se časem pomalu mění), ale květy nestihly dozrát. Už teď jsou však zasazené celé silné kusy, které budou mít o trochu víc času, tak to třeba stihnou...

   Loni nám sice neuzrály, ale letos jsme měli plno fazolí, které byly tak úspěšné, že zastínily i některé ředkvičky poblíž a svou tíhou pomaloučku vychylovaly časosběrný sloup Earthshipku.

   Ačkoli jsme sójy měli letos zatím nejvíc, nebylo to zas tolik a dokud nebudeme mít nějakou dobrou metodu či (ná)stroj na loupání, příjde nám to zbytečně náročné.

   Mj. jsme měli ještě plno jahod či hrášku (vzhledem k tomu, že jsme ho zas tolik nezasadili)...

   Za úspěch lze považovat i to, že v průběhu léta jsme do naší živé permakulturní sbírky dostali další zajímavé rostlinky: stáloplodící jahody, poschoďovou cibuli, kadeřávek, mangold a chřest.

   Z přirozených trvalých kultur jsme získali mj. květy na pampeliškový med, ostružiny (dobrovolnice k nim doplula na improvizovaném voru) či velké píchavky, které však letos prvně co pamatujem byly trochu ožrané plzákami...

Co se spíš nepovedlo:

   Plzáci si letos pochutnali mj. na pekingském zelí, květákách (márná práce s předpěstováním a to co zbylo šlo do květu dřív, než udělalo hlávku), kedlubnách či řepách, z nihž jednu zdevastovanou někdo vyplel, hodil do trávy a tam kupodivu znovu zakořenila, maj tuhý kořínek, :).

   Meloun (jeden i v improvizovaném fóliovníku) a podzemnice olejná (v samozáhřevném květináči) jen žlutě vykvetli a dál nic. Vůbec nám nevzešla: ačokča, minikiwi, kostival, špenát jahodový či hlíva ústřičná, kterou jsme sice naočkovali dle návodu dvěma způsoby, ale asi už jsme jí dostali polomrtvou.

   Rajčata nám, podobně jako mnohým jiným, zlikvidovala plíseň. Po vyprázdnění provizorního dřevníku je chceme příští rok zkusit dát pod stříšku otevřenou na jih, aby na ně nepršelo.

   Dostali jsme bednu starších cibulí a časneků, později koncem zimy je zasadili, vzešli, ale pak to vše zahynulo - i česnek může zplesnivět.

   Sice jsme na stromech viděli švestky, pod jeden dali i sběrnou plachtu, ale nic na ní nespadlo (ani pecky) a ze stromů vše záhadně zmizelo.

   Většinu celeru nám vyžraly asi myši, zbyly jen dutiny a nať. 

   Nasbírali jsme i vlašské oříšky, ale většinou obsahovaly jen nahnědlou dutinu.

   Boby jsme letos zkoušeli prvně, ale byly podél okraje záhonu, takže je wwoofer omylem posekal...

Co bylo spíš mezi:

   Z kukuřice nám zbyla cca polovina úrody. Něco ohlodali myši (pak se nám osvědčila past doplňující kočky: díra s hladkými stěny, přes vrch klacek a dole návnada) a jak bylo vlhko, tak do zavěšené v mé rozestavěné alternativní stavbičce se pouštěly octomilky (narušily vrch a vyžraly vnitřek) a plísně.

   Mrkví nám tu sice obvykle moc nevzejde, alespoň pár jich však vzhledem k předchozím pokusům bylo nadprůměrně velkých...

Stromky:

   Většina sazenic stromků se uchytila, ale kozel nám 4 radikálně seříznul a dobrovolník jeden omylem téměř celý usekl. Ze zasazených semínek paulownií vykíčila cca polovina (asi 11 z 24) s tím, že jeden zdroj byl asi starý (nevzešlo z něj nic). Zatím rostou pomalu a pár jich i zahynulo, takže v naší přírodě by to sami nezvládli. Příští rok už by se snad mohli nastartovat...

   Z kupované kustovnice vzešlo méně než polovina a i to se časem dost zredukovalo.

   Ověřili jsme, že minimálně u dubů víceméně platí: čím mladší, tím méně červivé mívá žaludy (z památných většina nepoužitelná, z mladých naopak)...

   A co se týče dřevobraní, tak jsme v našem lesíku zprůjezdnili další starou cestu, takže to nakonec vypadá, že by to snad mohlo být trvale udržitelné i bez paulownií...

Semínka apod.:

   Snažíme se získávat vlastní semínka, nově třeba z mrkve. Loni jsme nechali několik rostlinek, které se letos neskutečně rozrostly (1 dvouletá mrkev zabírá cca metr krychlový) a získali jsme z nich cca několik tisíc semínek (směs žlutých a klasických karotek). Překvapilo mě, že mají jehličky - průmyslovým zpracováním totiž opadávají a semínka jsou známější bez nich.

   Nebo mě zaujalo, že česnek občas vykvete a místo semínek vzniknou pacibulky.

   Od jedné dobrovolnice jsme dostali semínka chřestu...

Mulč a údržba záhonů:

   Do mulčového záhonu se trochu vysemenil a prorostl plevel, takže je potřeba častěji a intenzivněji mulčovat (víc organické hmoty). Přesto ho bylo výrazně méně, než na ostatních záhonech. K mulčování přispěly i duby u záhonu, ale jejich i naší práci pak rozfoukal vichr, takže mulčovat, mulčovat, mulčovat...

   Dolovat křen hluboko ze země nám přijde zbytečně složité, takže jsme ho zkusili přesadit do vyvýšeného mulče: 4 klacky zapíchlé do země, z osbíraných vyschlých kukuřičných stonků vypletené stěny do výšky, vnitřek vyplněn slámou a do ní jsme zasadili 6 dlouhých kořínků (pozor, neměli by se otočit), které přes léto vyrostly po boku kupovaného kořenu. Nakonec jsem to pocukroval hlínou a přelil vodou. Pokud to nevyschne, křen zesilní a z mulče ho pak bude možné snadno vytáhnout.

   Na podzim jsme trochu přípravovali záhony na jaro: část plevelu jsme spálili, část pomulčovali, vykopali hluboké kořeny šťovíku, vyryli několik brázdiček na mrkev, přivezli další hnůj, zakryli jahody...

Samozavlažování kondenzační párou:

   Sklo sice 2x zamazal déšť (vyčistil jsem ho), do díry krtek nahrnul hlínu (vyndal jsem jí) a nakonec to celé zarostli fazole, ale dokud to jakštakš fungovalo, květák přežíval povrchové sucho i plzáky cca 3 měsíce (pak ho zarostly ty fazole). Někdy bych to rád zkusil ve větším...

Protiplzácká bariéra:

   Rostlinnou část bariéry jsme osázeli víc jak polovinu zahrádky, přičemž máta a šalvěj se krásně rozrůstají, levandule je pozadu. Popel byl přes léto víceméně jen z vypalování základů alternativní stavbičky, ale od podzimu už přibývá, takže tím doplňujem rostlinnou část.

   Ukázalo se, že i zředěné živé mléko v pastích časem kysne/tuhne (narozdíl od UHT-zabitého kupovaného, které je ale pro tyto účely zbytečně drahé), takže se v něm pak plzáci netopí a je tedy lepší lákat je na koupel v jiné kvasné tekutině.

   Zatím nejúčinnější metodou bylo prostě plzáky vysbírávat (nejvíc najednou zaplňovali cca 1/4 kýble - neceloměsíční úroda), ale o to by se snad od příštího roku mohli začít starat 4 indičtí běžci (1 kachna, 3 kačeři), které nám darovali 2 milovníci zvířat v důchodu. Mj. kvůli nim chceme také celou zahrádku oplotit...

Anarchistická permakultura:

   Vzešla většina druhů, ale vypadá to, že ředkvičky apod. rychleji-rostoucí/ větší druhy (ředkve černé, bílé, rukola...) toho dost zahlušily (i mj. kukuřici). Sice koncem léta schnuly, ale na podzim chytly 2. mízu, než na zimu vše slehnulo, takže na jaře budou mít o5 šanci i ty nižší přeživší druhy. Objevil se tam však už trochu náletový plevel, takže uvidíme, jak se to bude dál vyvíjet...

   Už jsem však uvažoval, že bych založil 2. podobný záhon jen s rostlinami blízké velikosti. Nebo by se osivo dalo mísit až při sázení tak, aby v každém místě byl trochu jiný mix. Také by se hodilo osázet větší plochu...

Samozáhřev:

    Jak už jsem psal, rajčata zplesnivěla, takže i ta pokusná. Vypadalo to však, že o trošku víc plodů měla rostlina v černokamenném květináči, pak v pneumatikovém (ale těžko se tím orientovat, když navíc od každého typu byl zkoumán jen jeden kus) a znatelně méně v klasickém záhonu. Někdy (nebo někdo jiný) to snad prozkoumáme lépe...

Závěr:

   Příští rok chceme mj. s pomocí plánů, které nám na míru dělá jedna pravidelná relativně permakulturně vzdělaná dobrovolnice, zefektivnit cestu k hojné kvalitní úrodě...