Historie

První historický záznam o Stroupečku (německy Klein Straupitz) je zpráva z roku 1291, kde král Václav potvrdil waldsasskému klášteru cisterciáků vlastnictví dvou lokalit "Strupch": Wenceslaus rex (monio Waldsas) duas villas Strupch (emtas a civibus Sacensibus confirmat).

Další zmínka je až z roku 1405, kdy zámeček patříval ke statku Přívlaky, v 16. století k Sedčicím, z roku 1598 je v deskách zemských zápis o prodeji dvoru "Maly Straupecz" i s ovčínem Novému Sedlu. Další držení Stroupečku je nejasné. Teprve zpráva z roku 1728 hovoří o Karlu Pottpuschovi z Pottpusch, který koupil Stroupeček i Přívlaky a připojil je ke svému Novému Sedlu. Zemřel mladý, majetek zdědila jeho matka Marie Klára, rozená Kulhánková z Klaudenštejna a ta roku 1754 odkázala Stroupeček spolu s Chudeřínem a Novým Sedlem svému synovci Karlu Adolfu Kulhánkovi. Na začátku 19. století patřil Stroupeček opět k Přívlakům.

Děti ze Stroupečku chodily až do roku 1893 do školy do Nového Sedla, teprve pak začaly docházet do školy do Stroupče.

Chytilův místopis popisuje Stroupeček jako samotu, patřící k obci Stroupeč, která má vše potřebné v Hořeticích, jen zdravotnické služby a četníky Žatci. Podle současných katastrálních plánů však Stroupeček leží na katastru Přívlak.

Po vystěhování obyvatel zámečku v roce 1945 byl jmenován národním správcem ing. Vojtěchovský, který obhospodařoval všechna pole kolem zámečku.

V Roce 1948 byla provedena pozemková reforma. Vojtěchovskému bylo ponecháno 24 hektarů. Ostatní pozemky byly přiděleny zemědělcům Stroupče a Přívlak. Pan Vojtěchovský byl na zámečku až do roku 1953, kdy bylo založeno JZD Stroupeč - Přívlaky, poté odešel neznámo kam.

V době JZD se chmelu v okolí pěstoval více než dřív a budova zámečku sloužila jako ubytovna pro brigádníky - na drátkování, zavádění a česání chmele. V přízemí zámečku bydlela stále jedna rodina a v budově naproti vrat byly ubytovány dvě rodiny.

Ve chlévech byly ustájeny dojnice a vedle byla stáj pro koně.

JZD v roce 1963 převzal Státní statek se sídlem v Žíželicích. Chlévy fungovaly ještě v době statku.

Protože se zvyšovaly normy na higienu, statek musel zbourat všechny chlévy a vybudovat nové koupelny a WC v přízemí budovy naproti vratům. Další WC byly vybudovány z garáže.

Na půdě z bývalé sýpky nad koupelnami byla zhotovena společenská místnost. Statek také provedl GO zámecké budovy a to výměnu oken a dveří. Přeložení novou krytinou střechy a zhotovení nové fasády.

Ubytovna v zámečku sloužila až do roku 1993/94, kdy byla provedena privatizace. Část zámečku vlastnila chmelařská firma z Deštnice a část PF ČR - Louny. Asi po dvou letech, kdy se rušily chmelnice, přestala ubytovna fungovat. Tím započala devastace celého objektu. Místní obyvatelé nejprve se rozkradlo zařízení koupelen a WC. Co nešlo odmontovat, rozmlátilo se. Postupně se rozkradly kritiny střech, krovy a zábradlí schodiště. Proto nový majitel nechal odvést všechna okna a dveře.

V roce 1994 se zloději barevných kovů pustili do rozebírání transformátoru, který byl pod napětím, načež jeden zloděj přišel o život a doslova se uškvařil.

V roce 2003/04 zámeček vyhořel. Později začal patřit dvoum lidem s podstatně rozdílnými názory. Jeden chtěl opravovat, druhý bourat, což realizoval roku 2006, kdy nechal zbořit zdi jedné z budov zámečku, sutě odvezl a později svou část prodal prvnímu majiteli. Ten skoupil okolní pozemky, chtěl opravovat zbylou budovu zámečku, ale neměl na to moc času.

V lednu 2007 vandalové zapálili dva staré vykotlané duby, z nihž jeden je starý cca 500 let (možná víc) a s obvodem 930cm je druhým nejsilnějším v republice. Tento dub byl pravděpodobně zapálen již několikrát (možná i bleskem), ale kupodivi stále přežívá.

V roce 2010 si Mirek podal inzerát, že hledá spolupráci v chovatelství a zemědělství, odpověď přišla za jeho dočasného pobitu v Barceloně. Po příjezdu na zámeček (15.3.2010) byl naprosto uchvácen, část odkoupil a s pomocí přátel a dobrovolníků začal rekonstruovat dochovalý zbylého celého stavení a okolí. Především nechal na žádost úřadů zastřešit celou zbylou budovu, pročež musel opravit i opěrné zdi, aby bylo na co ji postavit. Úřadům nějaký čas trvalo, než pochopili, že střecha musí stát na zdech.

Ještě tentýž rok jsme realizovali malý charitativní experiment: nabízeli jsme bezdomovcům jídlo a ubytování za práci na Ekozámečku, ale ani jediný se neujal.

V roce 2011 zámeček prvně navštívil duchovní učitel pan Vlastimil Marek během jara, aby zde proměřil pozitivitu zón. O pár týdnů později sem poslal svého žáka Romana na tři měsíce dobrovolničit a jezdili sem i další jeho žáci. Na podzim téhož roku zde pan Marek byl znovu, aby si zameditoval.

 

Pokračování a detaily historie v novinkách ZDE.

____________________________________________________________________

(Tento článek čerpal ze zdrojů: zanikleobce.cz* a ivahell.estranky.cz)

* Autorem prvního zdrojového textu je fotograf Ondřej Vonka, jenž zámeček jezdí přes dvacet let pravidelně dokumentovat a přispívá materiálem na rekonstrukci.