Permakulturní sklizeň nejen na Ekozámečku

Jak jsme na jaře psali v článku "Novinky z permakulturní zahrádky", letos jsme toho zasadili víc, než loni a tomu odpovídá i úroda.

Přestože z dýní vzešlo pouze to, co bylo vysázeno v platu na sazeničky, kam jsme dali pouze dýně hokaido, biodiverzita úrody napovídá, že asi nějaký dobrovolník do sazeniček přidal vlastní semínka, :D. Takže ať nám vyrostli jakékoli dýně, sklidili jsme jich 39 (a po uvadnutí listů se jich ještě několik ukázalo). Z toho 8 jich je poměrně velkých (největší má obvod 114,5cm) a prcků (ne o mnoho větší než dlaň) je cca 15. Nechali jsme je několik dnů na slunci dozrát, a když začínala být kosa, snažili jsme se je uskladnit do sucha, kde přes zimu nemrzne, takže jich teď máme plnou místnost. Zkusili jsme jednu nastrouhat, přidat trochu mouky, vodu, sůl, osmahli to a vznikly nám krásně oranžové placky chuťově připomínající bramboráky, ale možná ještě o něco lepší. Dobré, jednoduché a rychlé je i dýni jednoduše nakrájet a uvařit.

Kedlubny nás z počátku nemile překvapily tím, že když začínaly dozrávat, tak nahoře uprostřed pukly, do mezery zatekla voda a začala zahnívat (nevíte někdo, čím to mohlo být způsobeno?). Nicméně právě tento jev pravděpodobně významně přispěl ke vzniku zajímavě podivných až obludných kedluben, které v nás probudily fascinaci. Snad nejbyzardnější z nich připomínala rozvětvený strom, poněvadž z jediného těla vyrůstalo hned 6 dalších kedlubniček a z každé tak deset listů. Ke vzniku nejspíš přispělo i to, že půda byla dobře pohnojena. A krom těchto mutantů jsme pod listy dýně hokaido objevili i takovou kedlubnu, která se vytáhla přes deset cenťáků nad povrch zeminy a až tam se zakulatila, aby dosáhla na slunce.

Ačkoli jsme se letos nedostali k sázení brambor, stejně jsme se jich dočkali, poněvadž je tam asi před třemi lety někdo zasadil, od té doby tam rostly a až letos po odplevelení se nám ukázaly. Takže jsme hned zkusili udělat halušky s brynzou, cibulkou a troškou masa, mňam.

Zázvor nám moc nepovyrostl, avšak v našem klimatickém pásmu je úspěch už i to, že neshnil a vyplodil alespoň několik dalších menších hlíz. Ale některá zelenina, jako například rajčata černá ocel, nestihla dozrát vůbec, zasadili jsme je totiž pozdě. Příští rok se jim (aj. zelenině) pokusíme vytvořit lepší podmínky a uvidíme...

Dlouholeté rostliny (především dřeviny) jsou fajn v tom, že stvoří plody, aniž byste se o ně museli starat. Zatím jich tu sice zas tolik nemáme (a většinou jsou zplanilé), ale i např. takové šípky jsou velmi užitečné jako bohatý zdroj vitamínu C na zimu. Máme tu i několik švestek a z každého stromu jsme získali jeden kýbl, omyli jsme je, vypeckovali a usušili na sítu nad kamnami.

Jelikož nechceme být závislí na distribuci semínek z obchodů, snažíme se vypěstovat co možná od všeho vlastní. Ohledně salátu jsme měli menší příhodu, když ho spatřila jedna systémem zblbnutá zahrádkářka a prohlásila něco jako: "Vždyť ten salát už jde do výšky, to už je na nic.", což však není pravda, poněvadž právě až pak krásně žlutě vykvete a po odkvetení vytvoří maličká semínka s chmířím. Obvykle se semínka uchovávají přes zimu někde hezky v suchu a teple. Nás však napadlo zkusit jednoduše trochou kompostu zaházet stonky ředkviček s luskami, zda se některým podaří přečkat zimu a na jaře přirozeně vyrašit bez potřeby je znovu pořád dokola sázet.

Krom potravy pro lidi jsme letos prvně zkusili sklidit jedno pole obilné slámy, kterou jsme dostali darem, takže máme 3x větší zásoby, než jsme potřebovali (to vybízí k nadbytku přidat trochu jílu a začít něco stavět...).

Krom vlastní úrody jsme pomohli sklidit i fůru brambor na DVP při oslavě 8 let od jejich založení. Následně pak bylo rozhodnuto, že projekt DVP je dokončen a veškerá snaha bude přesměrována na vznik Trnkoviště...