Zimní plechovkové květináče

Sice jsme už zeleninu atd. sklidili, ale proč pěstovat jen přes léto, když v našich obydlích je celoročně tepla dost? Řekli jsme si tedy, že (nejen) s tím zkusíme trochu experimentovat...

Plechovkové květináče: Vhodných klasických květináčů zatím moc nemáme, takže jsme místo nich použili spotřebované/odpadní nerezové konzervy, což je dobrý alternativní způsob recyklace - improvizovaně použít něco k jinému účelu, než k jakému to člověkem bylo stvořeno.

Pokusné ředkvičky: Ačkoli se někomu pěstování uvnitř může jevit dosti podobné jako venku přes léto, je to podstatný rozdíl, takže k experimentu jsme použili ředkvičky, relativně velmi průbojnou/svéráznou zeleninu. Z 15ti pokusných jich sice během 1.ho týdne od zasazení vyklíčilo 13 (zbytek plechovek je zatím nevyužit, poslouží především pro jarní sazeničky), ale během měsíce vyrostly mnohem méně, než za běžných podmínek. 4 jsou zakrslé, 7 o něco méně a jen dvě jsou boubelaté.

Občasný chlad a méně světla vadí: Nastává tedy otázka: Proč se jim nedaří? Za hlavní důvod bych považoval to, že místnost pro dobrovolníky, kde jsou ředkvičky pěstovány, je občas několik dnů prázdná, takže se tam netopí a teplota navštěvuje sousedy nuly. Vlivem toho mají tendenci táhnout se do výšky, zůstávat úzké a ty méně otužilé dokonce pozastavují růst a vyčkávají na příznivější podmínky. V zimě je také méně světla a kor uvnitř, takže ředkvičky se růstem hladově táhnou k oknu (zkoušel jsem je však několikrát otáčet, aby se neplazily po zemi), ty ve stínu za rámem dokonce skoro nemají červený pigment a jsou viditelně menší než ostatní.

Časem zimní skleník: Až jednou dokončíme centrální topení (Ekozámeček-lokání) a lépe zaizolujeme stavení, možná již uvnitř budou lepší podmínky, ale přibližně tou dobou už bychom chtěli mít zimní vytápěný skleník. A tento malý ředkvičko-plechovkový experiment nám k tomu možná přinesl trochu praktických zkušeností...