Památné stromy - veleduby a jilm: 

Cesta k památným stromům: Pokud chcete navštívit památné stromy na Stroupečku, tak ve vlastním zájmu přicházejte podle trasy vyznačené na obrázku níže, jinak riskujete, že v lese narazíte na elektrický ohradník, který buď budete muset dvakrát opatrně podlézt či přelézt (kravičky v ohradě vám neublíží), nebo se vrátit a jít po doporučené trase. To slovy znamená přijet po hlavní cestě a od brány obcházet dvůr zámečku z východní strany kolem maringotek našeho spolumajitele. Pokud i tak náhodou narazíte na ohradník, tak na bráně můžete zazvonit na zvonek, nebo hlasitě zavolat a obvykle se do minuty objeví někdo, kdo Vám ohradník vypne.

Počet památných stromů: V okolí Ekozámečku Stroupeček se nachází 12 památných stromů plus mnoho dalších podobné velikosti (tzn. s obvodem mezi 3-9m) a podobného stáří (zhruba 300-600 let), které dosud nejsou oficiálně označeny za památné, i když si to svým několiksetletým stářím zaslouží. Hlavní uskupení památných stromů se nachází severně od Ekozámečku a jde převážně o duby letní. Památný jilm habrolistý se nachází necelých 100m východně od Ekozámečku. Celkově lokalita patří mezi evropsky významné skupiny památných stromů, ale přesto není moc známá, protože před naším příchodem byla tak zdevastovaná, že už víceméně nikdo nevěřil na její záchranu a téměř se na ni zapomnělo.

"500" let staré duby: Nejoblíbenější ze stromů jsou dva památné duby severně od Ekozámečku, jejich stáří se odhaduje minimálně na 500 let, avšak tento údaj pochází nejspíš z 20. století a nevíme, ze kterého roku. Takže se každý rok říká, že nejstarší duby jsou zhruba 500 let staré. Vyššímu z nich se přezdívá Veledub a nižšímu Vrakodávný veledub, Vrakodávný dub či Otec lesů.

Veledub je značně rozvětvený (což nejlépe odhaluje v zimě) a nachází se pod ním stará studna, která je místo betonových skruží ještě vyskládaná kameny a její povrchová část je nově opravená z místní opuky. Úředníci se v roce 2010 pokoušeli nařídit zbourání této studny, avšak pokračování její existence je nutné pro nerušený život Veledubu. Protéká tudy pramen, který by v případě zakopání studny radikálně změnil své chování a tím prostředí, ve kterém strom žije.

Vrakodávný dub (podle vrakovitě vyhlížejících zpevňovacích železných obručí, které jsou dnes zrezlé a zohýbané) je se svými 930cm v obvodu (tedy téměř 10m) údajně druhým nejširším dubem v České republice. Krom toho je vykotlaný a kdysi byl podobného vzrůstu jako Veledub, ale spousta větví z něj opadala a by vypálen. Podle starousedlíků minimálně dvakrát, spíše i třikrát. Přesto stále žije.

Jednou tudy prošel starší pan, který své vnučce vyprávěl, jak ve Vrakodávném dubu za minulého režimu v šedesátých letech byl stůl a kolem něj židle, na kterých seděl s chlapi, kteří uvnitř stromu hráli karty a kouřili. Jeden pak zahodil cigaretu na zem a Vrakodávný dub posléze vzplanul. Proto zde v širším okolí stromů platí nejen pro turisty zákaz kouření, na který se snažíme dohlížet obzvláště v suché letní dny. 

Roku 2003 hlavní (novější) budovu zámkečku zachvátil požár, ale tehdy údajně Vrakodávný dub nehořel. 

K možná dosud poslednímu požáru došlo roku 2007, kdy ho vypálili praděpodobně místní bezdomovci, kteří později odešli se začátkem opravy zámečku. Přesto Vrakodávný dub stále pokračuje v životě a vlivem prohoření protilehlých spojnic se už fakticky jedná o dva stromy. Hašení Vrakodávného dubu roku 2007 trvalo přibližně hodinu. 

O tom, kdy došlo k třetímu z požárů a jaké byly jeho přesné příčiny, dosud neznéme podrobnosti. Pokud je víte, můžete nám je napsat. 

Nejen k Vrakodávnému dubu se váže i Mirkův příběh. Roku 2010 se přes inzerát dozvěděl o Stroupečku, a když sem přijel, tak sice uviděl zarostlou ruinu bez střechy, kde občas spali bezdomovci na sutinách, ale památné duby ho zaujaly natolik, že se tu rozhodl zůstat a téměř ztracený zámeček k údivu všech dokázal z velké části opravit. Od té doby už tu bezdomovci ani vypalovači kabelů nejsou a nikdo už stromy znovu nepodpálil. 

 
K možná dosud poslednímu požáru došlo roku 2007, kdy ho vypálili praděpodobně místní bezdomovci, kteří později odešli se začátkem opravy zámečku. Přesto Vrakodávný dub stále pokračuje v životě a vlivem prohoření protilehlých spojnic se už fakticky jedná o dva stromy. Hašení Vrakodávného dubu roku 2007 trvalo přibližně hodinu. 
 
Nejen k Vrakodávnému dubu se váže i Mirkův příběh. Roku 2010 se přes inzerát dozvěděl o Stroupečku, a když sem přijel, tak sice uviděl zarostlou ruinu bez střechy, kde občas spali bezdomovci na sutinách, ale památné duby ho zaujaly natolik, že se tu rozhodl zůstat a téměř ztracený zámeček k údivu všech dokázal z velké části opravit. Od té doby už tu bezdomovci ani vypalovači kabelů nejsou a nikdo už stromy znovu nepodpálil. 

Roku 2020 se Vrakodávný veledub dostal do finále ankety Strom roku 2020

Běžným návštěvníkům neviditelnou zajímavostí je, že jeden z trvalých obyvatel se na Stroupeček přestěhoval z jiného kraje a až zhruba dva roky poté zjistil, že jedna podobizna stromu, která je od jeho dětství pověšená na schodišti jeho rodného domu, zachycuje Vrakodávný veledub vedle jeho nového bydliště na Stroupečku. Tento obyvatel navíc může ze svého pokoje každý den vidět daný strom z přibližně stejného úhlu, jako je na staré umělecké perokresbě v jeho rodném domě. Vypadá to jako předpověď budoucnosti, která vyšla najevo až poté, co se stala přítomností. Ale kdo ví...

Další dva duby podobného stáří a mohutnosti kmene se nachází dál od budovy Ekozámečku. V jednom z nich se nachází geocachingová keška a je také vyhořelý.

 

Autor článku: Ekozámeček Stroupeček