Earthshipek (část 1 z 2)

   Víceméně sám tvořím stromami obklopený téměř čistě přírodní zahradní domeček (ačkoli mu občas říkám Earthshipek, neobsahuje umělotiny, jen jíl, slámu, kameny, dřevo... trochu výjimkou je sklo na průhledy viz. později a používání základních nástrojů), experimentuji na něm s low-technology i vlastními nápady, časosběrně snímám jeho růst a už je hotová upoutávka.

   Stručný popis: Domeček bude tvarově připomínat hříbeček s umělecky tvarovanými zdmi/ reliéfem. Základem je kamenná drenáž o průměru cca 3,5m, do které je zasazená vespod opálená dřevěná samonosná kostra zpevněná lýkem, propletená klackami, ty budu dál oplácávat lepenicí (jíl + voda + drcená sláma) (kamenami izolovaná od hlíny) a střecha bude nejspíš kombinací zelené a doškové...

   K tvoření mám hned několik prolínajících se důvodů, hl.:

   1)Rád bych žil v lepším souznění s Přírodou/ Gaiou podobně jako elfové a i tímto k tomu zkouším hledat cesty. Člověk je živý organický tvor, ne umělý stroj, a proto s ním lépe rezonují přírodní než umělé materiály. Domy jsou rozšířením našeho těla a měly by napodobovat tělesné funkce...

   2)Rád bych to zobecnil na jednoduchý plán ekostavby pro ČR (pro lesy přijatelnější než roubenky). Když jsem totiž něco takového zkoušel hledat, narážel jsem na různé informační materiály, které byly neúplné (málo který je kompletním návodem na celý dům), občas jsou moc obecné (popíšou různé zákonitosti/ vlastnosti, ale ne moc konkrétní užití/provedení), většinou se neobejdou bez plastů, kovů atd. (byť minimalisticky), některé jsou nepřehledné, obsahují zbytečné informace, občas jsou moc terminologické/ odborné bez vysvětlivek... (Znáte-li jednoduchý kompletní návod ekostavby..., napište nám prosím např. na PermaWeb, FB...)

   Tento článek (+ 2. část až od jara pokročím), i když jsem se už snažil, sice zatím úplně není ten plán, který si představuji (ten bude nejspíš až součástí dlouhodobě připravované knihy Zkušenost Ekozámečku), ale je to víceméně popis průběhu mé ekostavbičky a už teď se jím můžete inspirovat na svou vlastní...

   Pokusil jsem se zachytit i něco z toho, co ekostavitelé považují za relativní samozřejmosti, takže o tom moc nemluví a lidé, kteří se pokuší tvořit dle jejich výkladu na tom pak uváznou.

   3)Rád bych vymyslel zdravý domek postavitelný i po případném pádu Systému (dobrá prepperská zkušenost). Představte si období po kolapsu technické civilizace, postapokaliptický svět (tady to tak trochu zatím vypadá už teď, xD), kde se člověk v zájmu svého přežití potřebuje obrátit na Přírodu. Města jsou místem smrti, vesnické domy buď zabrané či zdevastované. Dokázali jste sami přeživořit 1. rok a poučeni nepřízní počasí si říkáte, že letos si potřebujete postavit lepší obydlí. I na toto bych rád už v tomto článku (+ 2.) trochu odpověděl...

   4)A v neposlední řadě potřebujeme zahradní domeček, kde bychom v létě nalezli chládek na odpočinek od zahradničení, úkryt před deštěm, v zimě úschovnu věcí...

Něco z historie mé/ vymýšlení:

   Když se zamyslím, jak jsem k té ekostavbičce dospěl (v rámci tohoto mého života), nejhlouběji se dostanu asi k tomu, že cca začátkem 1.ho stupně ZŠ mě v knížce "Claude Lux - Mladý zálesák" natolik zaujaly přírodní dřevěné bunkry, že jsem zatoužil nějaký postavit. Sice mé dosavadní nejnáročnější stavby byly z dek a kolíčků na prádlo, ale díky tomu, že taťka v mládí s partou také nadšeně stavili bunkry (jako většina budoucích správných mužů), rozhodl se mi pomoct a ještě s podporou mladšího bráchy jsme začali nad potokem tvořit vícepatrovou dřevěnou věž cca 3 x 3 x 6,5m (ačkoli zůstala do půlky rozestavěná, před demolicí posloužila k mnohým dobrodružstvím).

   Možná už se tím taťka připravoval na své životní dílo: nový dům, se kterým mu pomáhala celá rodina, takže řemeslínky jsme potřebovali snad jen na kotel a elektřinu. Tak jsem od konce 1.ho stupně ZŠ postupně vlastní zkušeností poznal mnoho zákonitostí důležitých při vzniku stavby.

   Během toho jsem si osvojil zanedbávaný pozemek, který jsem osázel svými experimentálními bunkrami (dál: bonsaje, handmade nářadí, kvašený bez...) a prohlásil za stát ve státě. A nebýt toho, že majitel pozemku si na něj po cca víc jak 10ti letech vzpomněl, stavby by nejspíš existovaly dál.

   Ještě tehdy jsem si mj. postavil malou pec, kde jsem vypaloval figurky uplácané z jílu (vykopaného z mé jednomístné zemnice), některé vydržely dodnes. Takže když jsem slyšel, že některá alternativní obydlí erodují, napadlo mě vypálit jim povrch.

   Kolem puberty jsem se věnoval spíše jiným věcem...

   Roku 2011 prostřednictvím dobrovolníka/ žáka od Vlastimila Marka na Ekozámeček prvně doplula informace o Earthshipech. 15.10.12 mi kámoš nadšeně vyprávěl, jak se podílel na stavbě slaměné jurty a rozhodl jsem se také něco podobného časem realizovat, ale nejprve jsem si to chtěl postavit v hlavě... 24.1.13: Dozvěděl jsem se o Earthshipu Sázava...

   27.1.14 jsem přemýšlel, jakou použít kostru, až jsem nakonec vymyslel vlastní spojením Leonardova mostu a kruhového samonosného krovu. L. most údajně vymyslel Leonardo da Vinci v roce 1502, jde o trámy spojené důmyslnou kombinací páky, protiváhy, tření... bez hřebů, provazů či tesařských spojů, což je obecně pojmenováno reciproční rámová konstrukce (reciprocal frame structure, zajímavou souvislostí je tensegrity). Kruhové samonos. krovy využívají stejné principy a pochází asi z novějších jurt...

   Podstata mého spojení: okrajové konce kruh-krovů lze chápat jako podélné trámy L. mostu. Kdo chce ušetřit materiál, nejlepší je odvíjet to od krovu ze 4 trámů (+ 4 tenčí doplňkové). Také může v každém rohu dolů použít jediný sloup podobně jako já, ale měl by si uvědomit (kor v případě modifikace na jurtu), že bez ukotvení sloupků do země (v mém případě součást stavby) může při otřesu před zděním dojít k rotačnímu pádu.

   Při vymýšlení jsem si mj. řekl, že než se jednou pustím do velké alternativní ekostavby, nejprve to zkusím v malém (skoro jako dětský bunkr, avšak ve vyšší kvalitě), abych si osvojil nové zkušenosti. Lepší udělat chybu v domečku, než dom(k)u. A lepší postavit jednou pořádně a promyšleně, než mnohokrát opravovat, předělávat nebo dokonce stavit znovu...

   Většina myšlenek je obsažena ve zbytku textu, nepamatoval jsem si pořadí vymyšlení...

Realizace: (více fotek na FB)

1)Praktické přípravy/ experimenty:

   Časosběrný sloup: Jak už jsem zmínil v článku Permakulturace 2014, vytvořil jsem sloup, který slouží k časosběru vzniku a současně jako součást opory fazolí. A ačkoli má udusané základy, časem se ukázalo, že to nebyl úplně nejlepší nápad vzhledem k tomu, že růstem tíhnoucí fazole ho začaly pomaličku vychylovat, ale snad to nebude tak znát...

   Kdo s jílem ještě nepracoval, doporučuji si ho nejprve pořádně osahat, pohrát si s ním, něco z něj uplácat, abyste si osvojili jeho vlastnosti a teorie se v mozku spojila s praxí...

   Sice jsem si připravoval teoretický postup, ale tím se mi současně ucelil i v hlavě, takže jsem se už pak do psaného (částečně ještě rozpracovaného) skoro nepotřeboval dívat... Prostě jsem vždy mrknul na současný stav ekostavbičky, uzřel kde jaký cancour čeká v nejbližší budoucnosti na změnu, nějaký jsem si dle nálady intuitivně zvolil a dotvářel ho s ohledem na ostatní. Ale to trochu předbíhám...

   Klimatická odolnost jílu: Ačkoli jílový povrch bude chráněn před deštěm přesahem doškové střechy a ještě budu experimentovat s omítkou, chtěl jsem zjistit, jaké složení samotné jílové zdi nejlépe odolává počasí a které nepopraská. Vytvořil jsem válce s prohlubněmi na vrchu z různých směsí, zatím jsou 3 měsíce venku, dosavadní stavy: 1)samotný jíl: velká prasklina; 2)jíl se slámou řezankou: bez poruchy, nanejvýš mírné omletí; 3)jíl s pískem: vrch se roztéká; 4)jíl s popelem: z vršku se kousíček ulomil; 5)jíl s pískem a řezankou: bez poruchy, nanejvýš mírné omletí.

   Zajímavosti o popelu: Navlhlé hrudky popelu se mačkáním mění na kaši i bez přidání vody. Některý popel ponechaný venku časem tvrdne. Část popelu se přichycuje na magnet.

   Ohnivzdornost: Jelikož uvažuji, že bych část jílového povrchu vypálil a pod ním možná bude izolační sláma, chtěl jsem si ověřit, jaká má být min. tloušťka jílu, aby sláma nezuhelnatěla. 6 podobných hrstí slámy jsem zvlášť obalil různou vrstvou jílu od cca 1 do 4cm. Těchto 6 koulí jsem nechal vyschnout, vložil přes noc do žhavých uhlíků a další den rozlomil. Bohužel i u největší obsah zuhelnatěl. Takže chci zkusit pokus jaký má být min. čas k vypálení povrchu a v závislosti na to zkusit i tlustší vrstvy...

   Časem jsem se dostal ke studii "Požární odolnost obvodových stěn pro pasivní domy s využitím slaměných balíků jako tepelné izolace", kterou rádi citují příznivci slaměné izolace, ale zapomínají zmiňovat, že obstála pouze zeď obsahující 10cm tlustou vrstvu Climatizer Plus (nehořlavá izolační celulóza vyráběná patentovanou technologií z recyklovaného papíru), což je sice relativně ekologický materiál, ale nevznikne bez složité techniky.

   Model Earthshipku: Než jsem začal malý Earthshipek, zkusil jsem vytvořit miniaturní, jestli mě při tom napadne ještě něco podstatného. Do starého hrnce jsem dal jíl, vykopal základ, do kamínků zapustil zjednodušenou konstrukci z klacíků, oplácal lepenicí (dokonce jsem tam zabudoval ze sklíček dvouvrstvé okénko), kamínkami jsem nakonec potřeboval vysypat zbytek zbytek podkladu, přidal slaměnou vrstvu a nakonec poslední jílovou, kterou jsem reliéfně zkrášlil.

2)Počátek stavby:

2.1)Pozice, rýsování:

   Předpoklady realizace: pár klacků, lýkový provázek a kosa. V postapo. lze trávu např. vymlátit klackem či déle před stavbou mulčovat kamenami, což usnadní i narušení drnu.

   Tvorbu jsem započal 29.7.14 tím, že jsem na místě (zvoleném tak, aby stavba zaoblila tvar starých záhonů) posekal trávu, čímž mi vznikl pracovně-manipulační prostor. Pak jsem si vzal 4 neopracované klády (připravené před x měsíci viz. později "Dřevěná konstrukce"), na zemi z nich vytvaroval přibližný průřez konstrukce a z něj orientačně odhadl mj.: vzdálenost protilehlých sloupků u povrchu 3m, vnější poloměr asi 3,2m, vnitřní poloměr 2,8m či mx. výšku stropu (podlaha pod úrovní země) 2,2m.

   Abych si kolem stavbičky ohlídal přiměřenou průchodnost cestiček, kousek od 2 záhonů jsem vodorovně položil klacky a konečný střed vybral tak, aby byly tečny výsledného kruhu (z přiměřeně náhodných středů jsem lýkovým provázkem zkoušel obě vzdálenosti a zpřesňoval je).

   Do středu jsem zabodl klacek, otočně uvázal provázek (podobně jako nedávno u labyrintu), naměřil odhadnutý vnější poloměr, tam uvázal klacík, napnul provázek a vyryl kruh. Pak jsem to zopakoval s vnitřním poloměrem.

Nakonec jsem pomocí pravoúhlého kříže ve středu odhadl umístění 4 hl. sloupků. Tady to sice není tak důležité, ale je dobré znát, jak udělat pravý úhel provázkem bez metru: 1. možnost - stručně: Rozdělte provázek na 12 co nejstejnějších úseků a pak z něj vytvořte trojúhelník 3x4x5 úseků.

   Podrobně: Zvolte si předmět konstantní délky. Čím delší, tím víc eliminujete odchylku (též proto je lepší měřit dle něčeho než dle předchozích měření), ale na použitý provázek by se měl vejít 12x (nebo 6x viz. 2. možnost). Na konci provázku udělejte uzlík, přiložte 1 konec předmětu, napněte provázek k druhému konci předmětu, udělejte 2. uzlík, tím vznikl 1. úsek, dodělejte zbylých 11. Pak ukotvěte 1. uzlík na místě, kde má být pravý úhel, odměřte 3 úseky, ukotvěte uzlík, poslední uzlík ukotvěte k 1.mu, od posledního naměřte z5 4 úseky, napněte (tak aby se napnul i zbytek), ukotvěte, hotovo.

   2. možnost: Když po 1.m úseku uděláte 2 půlky, pak stačí udělat už jen 4 úseky a výsledný trojúhelník má být 1,5x2,5x2 (čili 3x5x4/ 2).

2.2)Díry:

   Předpoklady realizace: krumpáč, lopat(k)a popř. vědro. V postapo. lze kopat plochými odpadky, kameny, klacky z tvrdého dřeva, nejsnáze za vlhka.

   Při každém kroku je potřeba myslet dopředu. Než jsem třeba začat kopat drenáž, potřeboval jsem mít jasno, kam dávat hlínu, aby zbytečně nemulčovala trávníček a jíl se nemíchal s ornicí (což by kazilo mnohaletou práci rostlin, které kořínkami vytahují živiny na povrch).

   Na to jsem mnohoúčelně zvolil jeden záměrně neosazený záhon, který jsem rozdělil na 2 části. Ze západní na východní jsem přesunul ornici a k ní pak přidával ještě tu z horní vrstvy základů/drenáže. Stavební jíl (doporučuji v každé lokalitě ověřit jeho vlastnosti viz. "experimenty") jsem pak dával k tomu v západní části, abych měl jeho zdroj co nejblíž. A jelikož ho nejspíš vykopu méně, než bude potřeba, vyhloubím i část toho ze záhonu. Vzniklou jámu pak chci zaplnit úrodnější půdou, aby úroveň povrchu byla níže než původně a záhon tak šlo o5 používat jako pařník.

   Než jsem začal kopat základy do hloubky, srýpnul jsem po kusech drn (pokud přežije, dá se použít na zelenou střechu) a s ornicí ho dal do východní části záhonu. Původně jsem chtěl zkusit přímo ze země vyřezávat jílové cihly (aby byly tvrdé jako ty létami udusané), ale místní jíl je drolivý. Jako další zrada se nečekaně ukázal trochu ztrouchnivělý beton skrytý pod ornicí v jižní části, ze kterého jsem alespoň pracně získal 1. kamínky do drenáže. Člověk si může naplánovat kolik chce, ale vždy ho něco překvapí, :).

   Původní oporou sloupků měla být okolní půda (meziprostor vysypaný kamínkami), ale v průběhu kopání mi došlo, že bude lepší udělat drenáž jedním vrzem bez můstků a sloupy zafixovat balvanami. Takže jsem prostě vyhloubil válec ze kterého je vykrojený užší. Pak mě kopání omrzelo, takže vnitřek obydlí jsem si nechal na později.

   Už teď je potřeba staveniště zakrývat třeba vodovzdornou plachtou (v postapo. lze postavit provizorní přístřešek z klacků, klestí a trávy viz. obr.), aby díra před vypálením mohla v klidu vyschnout (pak bude plachta/přístřešek chránit nezastřešenou jílovou zeď). Proč vypalovat? To se dozvíš v další kapitolce... Ale ještě předtím pár doplňků:

   Jíly obecně: Jsou na makromolekulární úrovni destičkovité krystaly přitahující se svou ele-magnetickou polaritou. Mají velkou absorbční kapacitu (mj. pachovou, čímž zrcadlí člověka a mnozí do něj rádi i tvarujou své představy), čímž reguluje vlhkost, ale velké množství vody (polární rozpouštědlo) narušuje jejich spojení (jílové zdi lze oproti betonu snáze předělávat). Narozdíl od různých umělých materiálů jíly neodebírají ze vzduchu přirozené kladné ionty, které potřebujeme k zdravému životu. Prý jsou i antialergení...

   Kopání - rada začátečníkům: Chceš-li kopat menší hlubší díru v díře, nejprve vykopej tu mělčí, aby se hlubší nezasypávala.

   Snížení podlahy: Jelikož jsem později snížil vnitřek téměř na úroveň drenáže, nechal jsem ve vchodu vystouplý práh, aby případná voda nezatékala dovnitř.

2.3)Drenáž/ základy:

   Předpoklady realizace: kameny, kamínky/ kačírek, 4 kůly (viz. "dřevěná konstrukce"), 3 dlouhé klacky, oheň. V postapo se hodí mít lupu či survival křesadlo, jiskry lze získat i mlácením železa o křemen, jako nejlepší troud mi přijdou březové hoblinky.

   Díru je potřeba vypálit, aby jílový okraj prohlubně ztvrdnul a omezil zatékání bahna do kamenů drenáže (má zůstat průtočná, aby odváděla vodu). Když jsem se do toho pustil, shodou náhod byl takový ohnivý den: nejprve jsem si psal výpisky z Burning man festivalu, pak jsme stěhovali kotel a nakonec se vypalovala drenáž.

   Vyhlásil jsem, že budu dělat oheň a ostatní mi svévolně pomohli nanosit tolik dřeva a slámy, že to převyšovalo drenáž (zatím největší výjimka, kdy mi někdo pomohl, ale 1 člověk by to sám zvládl).

   Plamene jsme využili k osmahnutí několika velkých píchavek a naučili tak jednoho týpka, že houby mohou být chutné. Po vypálení jsem odstranil většinu popelu (posloužil jako součást protislimáčí bariéry): sice se může zdát konzervační z hlediska svého převážně anorganického složení, ale je hygroskopický/ vodosavý, takže se do drenáže a asi nehodí.

   Sehnat dostatek kamenů do drenáže mi zabralo pár dnů (ještě při schnutí díry, alespoň bylo co dělat) a kačírek na detaily je ještě pracnější (ideálním přirozeným zdrojem je řeka).

   Počátek drenáže je i počátek konstrukce. Na místa, kde mají být spodky sloupků (akátové údajně v zemi vydrží 100let, navíc jsem je opálil - zdehtovatění povrchu též zvyšuje životnost, průměr cca 12cm), jsem zakotvil vystouplé kameny, které je budou chránit od vlhkosti půdy a případné vody u dna drenáže. Pak jsem postupně na každý podložní kámen dal sloupek ve finálním úhlu a hledal ty správné kameny, abych ho jimi zaklínil a držel už sám.

   Od těchto center jsem postupně přidával další kameny a jelikož každý je originál, občas to byl hardcore Tetris, když jsem zrovna neměl dost kačírku na prokládání (+ už jsem do drenáže zakotvil 3 klacky jako základ výpletu). Pokud by se tam kameny jen naházely, vznikly by větší dutiny, drenáž by mohla časem sesednout a narušila by se opora jílové zdi.

   Ta totiž bude přímo na kamenném povrchu, což jí podobně jako sloupky bude izolovat od vzlínání vlhkosti (jíl saje víc než malta/ beton). A je dobré udělat rezervu vyvýšením kamenů drenáže mírně nad povrch a tam by měly přesahovat trochu do stran jako stříška drenáže (to ještě budu dolazovat při zdění).

   Chcete-li omezit možnost průniků myší do drenáže (dokážou lézt skulinkami), můžete do ní zkusit přisypat třeba kočičí srst a exkrementy (já se spoléhal spíš na maximalizaci těsnosti).

   Již při tvoření drenáže jsem potřeboval myslet na dveře. Původně měly být další 2 sloupky jako rám, ale došlo mi, že vzhledem k velikosti nebudou potřeba, čímž jsem si ušetřil zbytečnou práci.

2.4)Dřevěná konstrukce:

   Předpoklady realizace: pilka, 16 kůlů (ideálně akátové, délky kolem 1,5m, obvod cca 20cm; 4 z nich širší, vespod opálené a nahoře ideálně vidlice), 4 dlouhé klacky, lýkový provázek, čerstvé proutí.

   Pak jsem se vrátil ke čtyřem sloupkům trčících z drenáže, abych pokračoval s realizací mé konstrukce (spojení Leonardova mostu a kruhového samonosného krovu), kterou jsem popsal už v kapitolce "Něco z historie mé/ vymýšlení" (v postapo je snazší použít konstrukci týpí, s neosekanými větvemi nemusí být potřeba provaz).

   Jelikož samonosné konstrukce jsou neredukovatelné, při stavbě jsou obvykle ne-samonosné a je potřeba je různě svazovat/ přidržovat/ podepírat…, než budou hotové.

   Kdybych si mohl znovu vybrat materiál na konstrukci, základní sloupky bych zvolil s přirozenou vidlicí na vrchu (rozvětvení), což by umožnilo 1. 4 vodorovné trámky umístit bez svazování lýkovým provázkem, kterému jsem se nakonec nevyhnul (ty už můžeš).

   Také bych se vyhnul kompromisu mezi samonosností čistě dřevěné konstrukce a přiměřenou výškou stavby. Spočívá v tom, že samonosnost se bude vodorovnými trámy jistit o zeď, aby stavba nebyla zbytečně nízká (zkus si pohrát se špejlemi a uvidíš).

   Dalším krokem bylo složit samonosný krov. Původně jsem z toho měl trochu obavu, poněvadž je to práce pro víc lidí, ale zvládl jsem to sám a překvapivě rychle. Nejprve jsem si klacíkami prakticky ověřil, že si pamatuji, jak který trám krovu proložit. Pak jsem všechny 4 položil na vodorovné trámky (tak, abych už věděl který, kam sám nejlépe pasuje). Následně jsem si stoupnul doprostřed, uchopil jeden trám, podložil ho dalším, začal to podepírat ramenami (přičemž jsem děkoval za lenost, že jsem zatím neodkopal podlahu) a nakonec se mi povedlo uzavřít kruh.

   Následně jsem umístil zbylé 4 hornější vodorovné trámky. A jelikož rozestupy mezi okrajem trámů krovu (budoucí „klobouček hříbečku“) se mi zdály velké, zaklínil jsem tam samonosně 4 další o něco užší krovové trámy (prodlouží to i parapet, což omezí zatékání vchodem).

   Jeden větší z nich jsem umístil tak, aby byl níž a přesahoval nad protilehlou zeď, takže se na něj bude moct něco zavěšovat a současně bude sloužit jako pojistka, pokud se jednou propadne střecha (ekostavby nejsou věčné).

   Tím jsem dokončil základ kostry a následně jsem o něj začal proplétavě zapírat různé klacky, proutí, stonky kukuřice, dřevnatější byliny..., čímž vznikal výplet. Jakoby buněčný skelet, který by měl být hustý tak, aby se na něm jílová lepenice udržela v každém místě. Lze to však trochu obech*at, když pak budete postupovat od okrajů díry ve výpletu nebo když se tam nalepí o něco větší placatá vepřovice...

   Již při tvoření výpletu jsem potřeboval myslet na okno a průhledy. A zvlášť u malých průhledů pozor, aby vás vyplétání či zdění nepohltilo tak, že na ně zapomenete.

   Také už jsem začal myslet na poličky, kterým jsem zakládal dřevěnou kostru, aby měly vyšší nosnost, než samosté jílové výstupky (větší z nich budou též obsahovat klacíky zapíchané do zdi). Hlavní polička bude podél celé vnitřní zdi, čímž bude současně fungovat jako převis, který bude myším bránit vyšplhat k případným potravinám nahoře.

2.5)Začátek jílové zdi:

   Předpoklady realizace: jíl, sláma, voda, prohlubeň/necky.

   Před dalším krokem je potřeba rozmyslet si, kde a v čem míchat lepenici. Nejpřirozenější je vykopat poblíž stavby prohlubeň, ale byl jsem trochu líný a použil improvizované necky z půlky sudu.

   Základní směs lepenice je: jíl, voda a řezanka. Ještě lze přimíchávat např. bylinky (narozdíl od betonu co rozežírá kůži, i samotná lepenice spíš pomáhá regeneraci), kravský trus (po vyschnutí překvapivě voňavý), vejce nebo co vás napadne... ale se složením budu víc experimentovat až u omítky.

   Přišlo mi jednodušší jíl před vkládáním do necek trochu postupně nadrolit, než pak najednou šlapat mnoho hroud. Dřív v tom chodila zvířata, dnes častěji lidé (zajímavá vjemová zkušenost). A ačkoli místní půda trochu obsahuje střepy (pravděpodobně vlivem komoušů), nestalo se mi, že bych se o kterýkoli při šlapo-míchání pořezal (aspoň ne tak, abych si toho všiml pocitem či pak vizuálně). I beztak se však do lepenice uvolnily některé mé odumřelé buňky jako další úroveň sebeobtisknutí do díla.

   Máte-li suchou slámu, řezanku z ní lze vyrobit velmi snadno i čistě ručně, poněvadž se dobře láme (navlhlá hůře). Do jílu se přidává hl. pro lepší soudržnost, což si můžete vyzkoušet: váleček z lepenice od určitého prodloužení a ztenčení vydrží zdvihnutí za konec lépe než váleček podobného tvaru jen z jílu.

   Vody jsem přidával poskrovnu, zvlášť když je jíl ještě trochu vlhký/ nevyprahlý. Poměr jíl-voda pro dané podmínky je dobré zapamatovat si, pak to zrychlí práci.

   Už při schnutí základů před vypálením jsem si vyrobil 1.ch pár pokusných vepřovic: z lepenice jsem rychlo-ručně vytvaroval kvádříky/ cihly a nechal uschnout zvlášť. Díky tomu pak rychleji vyschnul i základ zdi (vepřovice pospojované lepenicí jako maltou/ šlikrem).

   Střídavě jak se mi zrovna zachtělo jsem pak buď dál zdil klasicky, nebo jsem lepenici oplácával/ nahazoval/ vrstvil na výplet. Tu druhou možnost vřele doporučuji všem se sklony ke zlobě, je to perfektní odreagování, které má navíc tvůrčí charakter. Pořádně to na ten výplet mrskněte, ať to tam drží, :D! Jen teda v zápalu nezapomínejte na ty průhledy...

   Čím víc zkosená (až vodorovná) část výpletu, tím lepší je nejprve oplácat danou část z vnějšku a pak zevnitř, aby to lépe drželo.

2.6)Okno a průhledy:

   Předpoklady realizace: 2 větší kusy skla a skl. láhve.

   Za komoušů byla v prostorách Stroupečku ubytovna pro chmelaře a ti si často zašli někam do křoví s lahvinkou a partner-kou/em zapomínat na režim... Takže jsem tu našel dost starých skleněných láhví různých barev na zabudování do Earthshipku jako průhledy. Je to trochu taková výjimka neumělosti, ale stavba by fungovala i bez nich, lepší alternativa izolujících oken mě nenapadá, na některých místech už jsou láhve skoro součástí přírody, xD, a kdo by si postavil pořádnou pec a fajroval, může si sklo z propraného světlého písku vyrobit sám, čiré uměli už Římané...

   1. 3 průhledy jsem vytvořil tak, že jsem na jižní/ sluneční straně na rozdělanou zídku lepenicí opatrně bez umazání přidělal vždy 2 láhve hrdlem k sobě, kousek od stran udělal stojánky a na to přilepil placku, aby byl spoj v dutině. Na přiměřené osvětlení jich však bude potřeba daleko víc...

   Ještě plánuji zabudovat do zdi 2 větší kusy z tabulky skla (mezi ně a jíl nějak umístit slámu jako dilataci), čímž vznikne dvouvrstvé okno... A minimálně nad něj či jiné větší dutiny ve zdi je dobré zabudovat nosný dřevěný můstek a jejich vrch vytvarovat do klenby. Počet a rozmístění průhledů by měl být přiměřený, aby zeď nestála na mnoha dutinách, i když dřevěná konstrukce jí pomáhá držet.

Závěr:

   Hotová zeď bude mít cca tvar samonosného iglů, což se s dřevěnou samonosnou kostrou bude vzájemně jistit ještě víc...

   Zatím jsem však potřeboval dát předčasnou zimní pauzu, poněvadž kdybych pokračoval se zdí a nevyschla by do 1.ch mrazů, jíl by popraskával. Což je naopak pozitivní u vykopaného jílu, který by se po narušení struktury měl snáze drolit...

   Od jara/ nemrznutí chci s ekostavbičkou pokračovat a až bude hotová, napíšu 2. část článku.

   Původně měla být v jílové zdi slaměná izolace (třeba postupně kamenami stlačovaná dovnitř), ale po důkladné diskusi jsem byl přesvědčen, že pro české podmínky to v čistě přírodní stavbě není vhodná varianta (a že masa vyschlé lepenice také nemá zanedbatelnou izolační schopnost). Zatím mám však čas změnit rozhodnutí a každopádně se chci o slaměné izolaci v příštím článku víc rozepsat...

   Původně jsme chtěli od jara stavět další alternativní stavbu (větší a propracovanější) pro jednoho z nejlepších dobrovolníků, které jsme tu dosud zažili, ale vrátil se ke svému starému životnímu stylu ve městě. Takže o5 hledáme dobrovolníka, který by nám byl nápomocný zejména při různých opravách, a kdyby se tu udržel, rádi mu s nějakým alternativním domečkem pomůžeme...